O tomto filmu už zřejmě slyšeli všichni. Celorepublikově zaznamenal návštěvnost téměř 1.130 000 diváků (k 26. 3. 2017). Podle novodobých historických statistik vedených od r. 1990 Unií filmových distributorů je zatím na 7. místě v žebříčku návštěvnosti českých filmů. Nejlépe si vede Tankový prapor z r. 1991 s 2.022 300 diváky. V žebříčku návštěvnosti všech filmů v českých kinech je devátý, velmi těsně za Jurským parkem a Tmavomodrým světem. Pořadí se však může do konce roku ještě změnit, protože Anděl Páně 2 se v kinech stále hojně hraje.
V našem kině se film promítal dosud celkem patnáctkrát. Šestkrát bylo zcela vyprodáno a přidávaly se přístavky. Celkem zhlédlo druhý díl Anděla Páně v Mnichově Hradišti zatím 1.577 diváků.
Proč byl film tak úspěšný? Především navazoval na stejnojmenný první díl, který diváci už dobře znali z mnoha repríz v televizi a oblíbili si ho. Hlavní hrdinové, pánové Trojan a Dvořák, se neměnili a stejný zůstal i režisér pan Strach. Tím se zachovala návaznost stylu natáčení. Geniální bylo načasování vstupu pohádky do kin – předvánoční a dokonce předmikulášský termín se přesně hodil do doby, kdy se film odehrává, tedy na Mikuláše. Ale hlavní a podle mě rozhodující důvod úspěchu byl ten, že pohádka byla cílená na všechny věkové skupiny, nikoli pouze na děti. V našem kině zcela jasně převládala věková skupina nad 15 let, což nám dokazoval nízký počet prodaných vstupenek s dětskou slevou a především pohled do kinosálu. V ostatních kinech to jistě nebylo jiné.
Z filmu odcházeli lidé spokojení, v pohodě, dojatí a není divu, že mnozí rádi přišli na Anděla Páně 2 znovu. Vtip a humor, přátelství čerta s andělem, z nichž ani jeden není jenom špatný a jenom dobrý, a důležitost odpouštění zdůraznily nesmírnou lidskost a podmanivost téhle pohádky.
V dubnu můžete přijít na poslední dvě projekce a pak se už těšme na televizní vánoční premiéru. (Ale přece jenom – kino je kino, viďte…?)
